J. Šafránek, V. Špidlen, J. Klečka, J. Vodička, V. Šimánek

Thoracotomy for thoracic trauma ... 1

J. Vodička, J. Šafránek, V. Špidlen, V. Třeška, J. Klečka, V. Šimánek

Diagnostic algorithm and lung laceration therapy ... 5

M. Šír, L. Pleva, J. Černoch, L. Martínek, J. Chmelová, D. Czerny, P. Klvaňa, L. Bialy

Liver trauma in adults and its complications ... 10

P. Havránek, T. Pešl, J. Bartoníček

Proximal femoral fractures in multiple injured children ... 16

P. Dráč

Chronic knee pain after unreamed intramedullary nailing of tibia and its risk factors ... 24

Zpráva o projektu ... 27

Zprávy z kongresů ... 28

Výroční zprávy Traumacenter ČR za rok 2003 ... 33

Zprávy z výboru ČSÚCH - leden ... 38

J. Šafránek, V. Špidlen, J. Klečka, J. Vodička, V. Šimánek

Clinic of Surgery, University Hospital of Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň - Lochotín
Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Plzeň, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň-Lochotín

Summary

Thoracic trauma along with cranial trauma is one of the major traumatic causes of mortality, especially in young persons. The authors analyse retrospectively a group of 42 injured patients, who underwent acute posttraumatic thoracotomy at the Clinic of Surgery at the University Hospital of Plzeň during the period 2000-2004. The youn-gest operated male was 10 years old, the oldest patient 73 years, the average age 33,1 years. The youngest female was 26, the oldest 56 years, the average age in women 47,2 years. Blunt trauma occured in 30 cases (71,4 %) and penetrating trauma in 12 cases (28,6 %). The cause of injury was traffic accident in 31 cases (73,2 %), attempted suicide in 5 cases (4 times by a sharp object, once a fall), and 3 other causes. Indications for emergency thoracotomy are mainly crucial directly life-threating bleeding. According to the authors indications were: 1.continual bleeding, blood drainage 1000 ml initially, or 200ml/h during the first 5 hours from one side of the thorax, 2. serious persistent air leak from the thoracic drain, 3. ventilation failure due to serious bleeding into airways and 4. compression of vena cava superior by haemomediastinum or emphysema.

Souhrn

Hrudní trauma je vedle kraniotraumatu jednou z hlavních úrazových příčin úmrtí, zejména mladých osob. Autoři retrospektivně analyzují soubor 42 zraněných, kteří podstoupili v období 2000-2004 akutní torakotomii pro úraz na Chirurgické klinice FN Plzeň. Nejmladšímu operovanému mužského pohlaví bylo 10 a nejstaršímu 73 let, průměr 33,1 let. Nejmladší žena byla 26letá a nejstarší 56letá, průměr 47,2 let. Ve 30 případech (71,4 %) se jednalo o tupé poranění, ve 12 případech (28,6 %) o poranění penetrující. Příčinou těchto poranění byly 31x (73,8 %) dopravní nehody, 5x suicidium (4x ostrým předmětem, 1x skokem z výše), 3x napadení druhou osobou (střelnou či bodnou zbraní), 3x ostatní.
Indikací k urgentní torakotomii je především významné, přímo život ohrožující krvácení. Za indikaci k akutní torakotomii (do 24 hod) autoři považují: a) pokračující krvácení, odvod krve hrudním drénem>1000 ml jednorázově, nebo >200 ml/h prvních 5 hodin z jedné strany hrudníku, b) významný, trvalý airleak hrudním drénem, c) ventilační selhání pro významné krvácení do dýchacích cest a d) kompresi horní duté žíly hemomediastinem či emfyzémem.

Key words / Klíčová slova

Thoracotrauma, polytrauma, indications for thoracotomy
Torakotrauma, polytrauma, indikace torakotomie

J. Vodička, J. Šafránek, V. Špidlen, V. Třeška, J. Klečka, V. Šimánek

Clinic of Surgery, University Hospital of Plzeň
Chirurgická klinika Fakultní nemocnice v Plzni

Summary

Lung laceration is one of the most serious consequences of both blunt, and penetrating trauma of the thorax. The authors described 16 cases diagnosed and surgically treated at their clinic over last five years. In about 80 % of cases, the laceration was a consequence of blunt trauma to the thorax, caused mainly by a traffic accident. In 12 patients lung laceration was part of serious polytrauma, and anatomic lung resection was necessary in one half of these cases. In contrast, all 3 cases of penetrating trauma could be treated only using sutures, or by wedge-shaped lung resection in one patient using a miniinvasive method. Postoperative complications in surviving patients were rare and operative revision was unnecessary. During or immediately after operation 4 male patients died (25 %), in all cases from multiple trauma incompatible with life. The extent of lung parenchyma damage in our group was proportional to the extent of force of the injury. Deep ruptures were in all cases a part of polytrauma. The optimal surgical method, espe-cially in multiple and deep lacerations, seems to be various types of thoracotomy, indications for videothoracoscopy occur rarely. In the frame-work for the proper treatment of lung ruptures, saving procedures are preferred. Other aspects of diagnoses and therapy of lung lacerations are also discussed.

Souhrn

Lacerace plíce je jedním ze závažných důsledků jak tupých, tak penetrujících traumat hrudníku. Autoři referují o 16 případech těchto poranění diagnostikovaných a operačně léčených na vlastním pracovišti v uplynulých pěti letech. Ze čtyř pětin se jednalo o následek tupého úrazu hrudníku, a to převážně v důsledku dopravních nehod. U 12 osob byla plicní lacerace součástí závažného polytraumatu, polovina z nich si vyžádala anatomickou plicní resekci. Naopak všechna tři penetrující poranění bylo možno ošetřit pouze suturou, resp. klínovitou plicní resekcí, jedenkrát s využitím miniinvazivní metodiky. Pooperační komplikace přežívajících nemocných byly řídké a nevynutily si operační revizi. Během operace či bezprostředně po ní zemřeli 4 muži (25 %), vždy pro mnohočetná poranění neslučitelná se životem. Míra poškození plicního parenchymu byla v souboru přímo úměrná velikosti zraňujícího násilí, hluboké ruptury byly ve všech případech součástí polytraumatu. Optimálním operačním přístupem, především při vícečetných a hlubokých laceracích, se jeví různé typy torakotomie, indikace pro videotorakoskopii jsou řídké. V rámci vlastního ošetření plicních ruptur se upřednostňují záchovné zákroky. Ve sdělení jsou diskutovány i další aspekty diagnostiky a léčby lacerací plic.

Key words / Klíčová slova

Lung laceration, thoracotomy, videothorascopy
Lacerace plíce, torakotomie, videotorakoskopie

M. Šír*, L. Pleva*, J. Černoch**, L. Martínek**, J. Chmelová***, D. Czerny***, P. Klvaňa****, L. Bialy*****

*Centre of Traumatology University Hospital Ostrava
**Department of Surgery University Hospital Ostrava
***Department of Radiodiagnostics University Hospital Ostrava
****Department of Internal Medicine University Hospital Ostrava
*****Department of Central Admission University Hospital Ostrava
*Traumatologické centrum Fakultní nemocnice Ostrava
**Chirurgická klinika Fakultní nemocnice Ostrava
***Ústav radiodiagnostický Fakultní nemocnice Ostrava
****Interní klinika Fakultní nemocnice Ostrava
*****Oddělení centrálního příjmu Fakultní nemocnice Ostrava

Summary

The authors describe a group of 65 patients with liver injury treated in the Trauma Centre of University Hospital Ostrava-Poruba during last 5 years. Blunt injuries prevailed (80 %) as at other European clinics. Simple liver injury of the Ist and IInd grade according to AAST occurred in 39 patients, serious liver trauma of the IIIrd and Vth grade in 26 cases.
28 patients (43,1 %) were treated conservatively, 37 patients underwent surgical treatment. In operated patients, liver sutures in combination with ligation of bleeding vessels prevailed (73 %), the intervention was combined with the method of DCS (damage control surgery) in 12 patients with continual peroperative bleeding.
Postoperative complications were treated in 10 patients (15,4 %). The most frequent complications: postoperative bleeding, biliary leak and fluidothorax. The overall mortality in our group of 65 patients with liver injury was 20 %.

Souhrn

Autoři ve svém sdělení podávají přehled 65 ošetřených pacientů s poraněním jater v Traumatologickém centru FNsP Ostrava za posledních pět let. V souboru pacientů převažovala poranění tupého charakteru (80 %) jako na jiných evropských pracovištích. Jednoduchých poranění jater I. a II. stupně dle AAST bylo 39 a u 26 pacientů se jednalo o těžká poranění jater III.-V. stupně.
Konzervativně jsme léčili 28 pacientů (43,1 %), 37 pacientů bylo operováno. V operační léčbě převažovaly sutury jater v kombinaci s podvazy krvácejících cév (73 %), u 12 pacientů s pokračujícím peroperačním krvácením byl výkon kombinován s metodou DCS (damage control surgery).
U 10 pacientů (15,4 %) jsme léčili pooperační komplikace. Nejčastěji se jednalo o pooperační krvácení, žlučový "leak" a fluidothorax. Celková úmrtnost v našem souboru 65 pacientů s poraněním jater byla 20 %.

Key words / Klíčová slova

Liver trauma, conservative treatment, surgical treatment, complications
Poranění jater, konzervativní léčba, operační léčba, komplikace

P. Havránek, T. Pešl, J. Bartoníček*

Department of Pediatric Surgery and Traumatology of 3rd Faculty Medicine, Charles University Prague
*Orthopaedic Department of 3rd Faculty Medicine, Charles University Prague
Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a FTNsP, Vídeňská 800, Praha 4
*Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV, Šrobárova 50, Praha 10

Summary

Over a 20 years period 49 children with 50 proximal femoral fractures were treated at the Department of Pediatric and Trauma Surgery, 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague. In 19 the ISS count was more than 16 points. In 11 children the ISS was more than 25 and in 5 over 40 points. One child died. The most frequent concomitant injury was head trauma, usually uncomplicated and multiple long bone fractures. Most serious were abdominal injuries with pelvic fractures or head injury. In the 1980s of 20th century the proximal femoral fractures were most common stabilized temporarily by traction and definitive treatment was deleyed until after complete stabilisation. Currently defi-nitive stabilisation is performed much earlier, usually several hours or days after vital sign stabilisation.

Souhrn

V období od srpna 1984 do listopadu 2004 bylo na KDCHT 3. LF UK ve FTNsP ošetřeno celkem 49 dětí s 50 zlomeninami proximálního femuru. Z nich u 19 dětí přesáhla hodnota ISS 16 bodů. U 11 dětí přesáhla hodnota ISS 25 bodů a u 5 dětí 40 bodů. Jedna pacientka zemřela. Nejčastějším přidruženým poraněním bylo poranění hlavy, (častěji lehké) a vícečetné zlomeniny. Nejzávažnějším přidruženým poraněním bylo poranění abdominální se zlomeninou pánve nebo kraniocerebrální trauma. V 80. letech minulého století byla zlomenina proximálního femuru obvykle provizorně stabilizována trakcí a definitivní ošetření odkládáno několik dní do úplné stabilizace stavu. V současné době je definitivní ošetření zlomeniny podstatně časnější, obvykle po stabilizaci životních funkcí.

Key words / Klíčová slova

Proximal femoral fractures, fractures in children, multiple injury, ISS
Zlomeniny proximálního femuru, zlomeniny u dětí, mnohočetné poranění, ISS

P. Dráč

Department of Traumatology, University Hospital Olomouc
Traumatologické oddělení FN Olomouc

Summary

The purpose of the study was to investigate factors affecting the origin of chronic knee pain in patients with unreamed tibial nail. 118 patients (119 fractures) meeting the entry criteria were re-examined with an average follow-up of 55 months. We found no significant dependence of the development of chronic knee pain on the investigated factors. As suggested by the different outcomes of previously published studies, the cause of the complaints is probable multifactorial. Nail removal resolved or improved the symptoms in some cases only. There was large group of patients with persistent pain many years after hardware removal. Patients need to be made aware of the possible occurrence of complications.

Souhrn

Cílem práce bylo zjistit, zda existují faktory, které ovlivňují vznik chronické bolesti kolenního kloubu u pacientů ošetřených nepředvrtaným tibiálním hřebem. Při kontrolním vyšetření provedeném za dobu průměrně 55 měsíců od operace bylo vyšetřeno 118 pacientů (119 zlomenin) splňující vstupní kritéria studie. Ve sledovaném souboru nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi sledovanými faktory a vznikem chronické bolesti kolenního kloubu. Příčina obtíží je pravděpodobně multifak-toriální, o čemž svědčí i rozdílné výsledky doposud publikovaných studií. U části nemocných obtíže vymizí nebo se zmírní po extrakci hřebu, zůstává však početná skupina s trvající bolestí, a to i po mnoho let od extrakce kovového materiálu. Pacienti musí být na možnost vzniku těchto obtíží upozorněni.

Key words / Klíčová slova

Chronic knee pain, intramedullary nailing of tibia, UTN
Chronická bolest kolenního kloubu, nitrodřeňové hřebování tibie, UTN

P. Dráč

Does fibular fixation affect the treatment outcome of distal third tibial shaft fractures? ... 39

V. Ruber, M. Mašek, P. Mach, P. Diviš, M. Reška

Unusual solution to serious trauma of the patella - a case report ... 45

R. Veselý, V. Procházka, L. Paša

Tactics of treatment for open forearm fractures grade IIIB ... 48

M. Křivohlávek, R. Lukáš, S. Taller, J. Šrám

Application of the axial stable plate in fractures of proximal humerus ... 52

O. Kalita, M. Vaverka, M. Houdek

Frontobasal trauma with recurrent fistula after 25 years - a case report ... 61

Recenze knihy P. Višňa, J. Hoch a kol. Traumatologie dospělých - P. Wendsche ... 66

Recenze knihy P. Višňa, J. Hoch a kol. Traumatologie dospělých - P. Maňák ... 67

Zprávy z výboru ČSÚCH - březen ... 68

Zprávy z výboru ČSÚCH - duben ... 70

P. Dráč

Department of Traumatology, University Hospital Olomouc
Traumatologické oddělení FN Olomouc

Summary

The purpose of this study was to evaluate the effect of fibular osteosynthesis on the outcome of distal third tibial shaft fracture treatment using unreamed tibial nail. 41 patients meeting the entry criteria were re-examined, with an average follow-up period of 58,6 months. Osteosynthesis of fibula had been performed on 18 of these 41 patients during primary surgery. Increased angulation was significantly smaller (p= 0,023) in the group of patients with stabilised fibula. There were also fewer delayed unions and better functional outcome in comparison with patients without osteosynthesis of distal fibula. In contrast to more proximal fractures, fibular osteosynthesis is indicated in the treatment of distal third tibial shaft fractures and should be performed before intramedullary nailing of the tibia.

Souhrn

Cílem práce bylo zhodnocení vlivu fixace fibuly na výsledek léčby zlomenin distální třetiny diafýzy obou kostí bérce při osteosyntéze nepředvrtaným tibiálním hřebem. Kontrolní vyšetření bylo provedeno u 41 pacientů splňujících vstupní kritéria za dobu průměrně 58,6 měsíce od operačního ošetření. U 18 z nich byla při primárním operačním výkonu provedena i osteosyntéza fibuly. Pacienti s provedenou osteosyntézou fibuly měli nárůst úhlové dislokace významně menší (p=0,023), nižší zastoupení prodlouženého hojení a lepší funkční skóre než pacienti bez osteosyntézy fibuly. Osteosyntéza zlomeniny fibuly v distální třetině při zlomenině tibie ve stejné výši je na rozdíl od obdobných zlomenin ve vyšších etážích bérce plně indikována a měla by předcházet zavedení nitrodřeňového hřebu.

Key words / Klíčová slova

Distal third tibial fractures, osteosynthesis of fibula, intramedullary nailing of tibia, UTN
Zlomeniny distální třetiny diafýzy tibie, osteosyntéza fibuly, nitrodřeňové hřebování tibie, UTN

V. Ruber, M. Mašek, P. Mach, *P. Diviš, *M. Reška

Department of Traumatology, University Hospital Brno, Jihlavská 20, Brno, 625 00
* 1st Surgery Department, St. Anne University Hospital, Brno, Pekařská 53, 656 91
Klinika úrazové chirurgie, FN Brno, Jihlavská 20, Brno, 625 00
* I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno, Pekařská 53, 656 91

Summary

In this paper we describe an unusual solution to open comminuted fracture of the patella. Our patient was a young lady and we were reluctant to use the disfiguring patellectomy. We therefore decided to save the patella using external fixation as an alternative for open and comminuted fractures of the patella.

Souhrn

Práce uvádí příklad neobvyklého řešení otevřené tříštivé zlomeniny pately. Jednalo se o mladou ženu, kterou jsme chtěli ušetřit poměrně mutilující patelektomie. Pokusili jsme se o záchovnou operaci a zlomeninu jsme ošetřili pomocí zevního fixátoru. Jeho užití považujeme za další možnost léčby takovýchto poranění pately.

Key words / Klíčová slova

Patella, external fixation, patellectomy
Zlomeniny pately, zevní fixace, patelektomie

R. Veselý, V. Procházka, L. Paša

Traumatological Hospital Brno
Klinika traumatologie LFMU v Úrazové nemocnici Brno

Summary

Open diaphyseal fractures of the forearm are frequently seen in motor vehicule trauma. The goal of the treatment of these serious and often disabling injuries must be prevention of infection, healing of soft tissue, healing of the fracture and functional restoration of the extremity. Plate osteosynthesis and intramedullary nail can be used in open fractures of the Ist and IInd type according to Gustilo. The external fixation is quick, safe and tissue-saving method indicated in open diaphyseal fractures of the forearm of type IIIB and IIIC incl. replantations. Defects of soft tissue should be covered by either local or free flap. There is a tendency to perform early covering. An integral part of the primary treatment is sufficiently radical debridement. Our group of 12 patients, operated on for open diaphyseal fracture of the forearm of type IIIB in the period from January 1999 to September 2004 was evaluated retrospectively. Types of osteosyntheses used, solution to soft tissus defects and complications are discussed.

Souhrn

Otevřené diafyzární zlomeniny předloktí často provázejí auto nebo motocyklové havárie. Cílem léčení těchto závažných a často invalidizujících poranění musí být zamezení vzniku infekce, zhojení měkkých tkání, zhojení zlomeniny a obnova funkce končetiny. Dlahovou osteosyntézu a nitrodřeňový hřeb lze použít u otevřených zlomenin I. a II. typu podle Gustilla. Zevní fixace je rychlá, bezpečná a šetrná metoda a je indikována u otevřených diafyzárních zlomenin předloktí typu IIIB a IIIC včetně replantací. Defekty měkkých tkání je nutné krýt buďto lokálním nebo volným lalokem. Je snahou provádět časné krytí. Nedílnou součástí primárního ošetření je dostatečně radikální debridement.
V souboru je retrospektivně hodnoceno 12 pacientů operovaných pro otevřenou diafyzární zlomeninu předloktí typu IIIB podle Gustilla v období od ledna 1999 do září 2004. Jsou diskutovány typy použitých osteosyntéz, řešení defektů měkkých tkání a komplikace.

Key words / Klíčová slova

Open fractures, forearm, external fixation
Otevřené zlomeniny, předloktí, zevní fixace

M. Křivohlávek, R. Lukáš, S. Taller, J. Šrám

Trauma centre of District Hospital of Liberec
Traumacentrum Krajské nemocnice Liberec

Summary

Treatment of fractures of the upper end of the humerus is often difficult because they frequently occur in older age groups with advanced osteoporosis. Common methods of stable osteosynthesis may fail owing to the low density of the skeleton and due to problemmatic fixation of small fragments. The plate Philos (Synthes) which uses the principle of locking screws (LCP) is an implant that is stable enough for these problematic fractures.
The authors evaluated a group of 33 patients operated on at the Trauma Centre of the District Hospital of Liberec from August 2002 to November 2004. The group included 23 female and 10 male patients, average age 57,8 years (64,7 fe-male, 42,9 male).
In 24 patients, monitored minimally over three months, functional results were evaluated according to the Constant-Murley Score in a prospective study. The average value of the Costant-Murley Score was 79,3 (range 61-100), in fractures Neer 4 score 82,9 (64-96 ), Neer 5 score 72,3 (19-97) and in luxation fractures Neer 6 score was 61,9 (36-79).
Application of the axially stable plate Philos represents the method of choice for dislocated fractures of the proximal humerus in cases of marked osteoporosis, in three and four fragment fractures and in cases of broken head of humerus.

Souhrn

Léčení zlomenin horního konce pažní kosti je často obtížné, protože postihuje pacienty vyšších věkových skupin s výrazným stupněm osteoporózy. Běžné metody stabilní osteosyntézy pak často ztroskotávají na nízké pevnosti skeletu a obtížné fixaci malých úlomků. Dlaha Philos (Stratec Medical, Synthes - Oberdorf) využívající principu zamykatel-ných (LCP) šroubů je implantátem, který je dostatečně stabilní i u těchto problematických zlomenin.
Autoři hodnotí soubor 33 pacientů operovaných od srpna 2002 do listopadu 2004 v Traumacentru Krajské nemocnice Liberec. V uvedeném souboru bylo 23 žen a 10 mužů, průměrný věk byl 57,8 let (64,7 u žen a 42,9 u mužů).
U 24 pacientů s minimální dobou sledování 3 měsíce byly v prospektivní studii hodnoceny funkční výsledky podle Constant-Murley skóre. Průměrné Constant-Murley skóre bylo 79,3 (rozmezí 61-100), u zlomenin Neer 4 skóre 82,9 (64-96), Neer 5 skóre 72,3 (19-97) a u luxačních zlomenin Neer 6 bylo skóre 61,9 (36-79).
Použití úhlově stabilní dlahy Philos představuje metodu volby u dislokovaných zlomenin proximálního humeru s výrazným stupněm osteoporózy, u tří a čtyřúlomkových zlomenin a u stavů spojených s rozlomením hlavice pažní kosti.

Key words / Klíčová slova

Fractures of proximal humerus, axially stable implant, LCP
Zlomeniny proximálního humeru, úhlově stabilní implantát, LCP

O. Kalita, M. Vaverka, M. Houdek

Dpt. of Neurosurgery of Teaching Hospital and Palacky University Olomouc
Neurochirurgická klinika FN a LF UP Olomouc

Summary

The aim of this case report is to demonstrate existing discrepancy in opinion regarding timing of surgery to resolve cranionasal communication and the pitfall of chronic CSF fistula resolution. This patient was expirienced frontobasal injury with rhinorrhea in 1970 treated using conservative method to stem CSF leakage. 4,5 years later the patient had meningitis. He has underwent surgery after solution of intracranial inflammation. For the next 25 year he was asymptomatic. He was admitted to department of neurology with lumbago. Steroids was administered to epidural intraspinal space. After this intermitent CSF patological leakage was resumed. The patient was admitted to our department 4 month latter. The findings of invasive and noninvasive investigation were equivocal for post-traumatic and post-surgery skull base changes. Subsequent surgery disclosed base frontal lobe abscess with chronic CSF fistula. Postsurgical recovery was unevenfull. The hyporesorption hydrocephalus which was developed within postsurgery period was resolved after several lumbal punctures a diluran admi-nistrations.

Souhrn

Cílem naší kazuistiky je poukázat na stále existující nejednotnost v názorech na načasování operačního řešení kranionazálních komunikací a na úskalí ošetření chronických likvorových píštělí. Popsaný pacient utrpěl na počátku 70. let frontobazální poranění s rinoreou, po kterém byl léčen konzervativně do ústupu úniku moku. Za 4,5 roku po poranění vznikla sekundární meningitida, po jejímž vyléčení pacient podstoupil operační revizi. Dvacet pět let byl bez obtíží. V roce 2001 byl přijat na neurologické oddělení spádové nemocnice pro lumboischiadický syndrom, kdy mu byl aplikován epidurálně bolus kortikoidů. Následně se objevila opětovně rinorea. Pacient přichází na naše pracoviště po čtyřech měsících intermitentního úniku likvoru. Nálezy invazivních a neinvazivních zobrazovacích metod nebyly zcela jednoznačné pro poúrazové a pooperační změny na bázi přední jámy lební. Operační revize odhalila absces na spodině čelního laloku mozku s chronickou mokovou píštělí. Po ošetření rinorea ustala. V pooperačním období došlo k rozvoji hyporezorpčního hydrocefalu, který byl úspěšně léčen opakovanými odlehčovacími lumbálními punkcemi a podáváním diluranu.

Key words / Klíčová slova

Frontobasal trauma, meningitis, abscess, chronic CSF fistula, single early stage repair
Frontobazální poranění, meningitida, absces, chronická moková píštěl, časná a jednodobá operační revize

P. Douša, J. Bartoníček, P. Havránek

Ipsilateral fractures of the proximal femur and the femoral shaft ... 72

M. Carda, J. Šiller, K. Havlíček, D. Kusý

Rupture of the diaphragm - diagnostic pitfalls and methods of treatment ... 81

Zpráva AO Sympozium 2005 ... 88

Zprávy z výboru ČSÚCH - červen ... 92

Abstrakta Novákovy traumatologické dny 2005 ... 94

P. Douša, J. Bartoníček, P. Havránek*

Orthopaedic Department of 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague
*Department of Paediatric Surgery and Traumatology of 3rd Faculty of Medicine, Charles University and FTNsP Prague
Ortopedicko-tramatologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
*Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a FTNsP Praha

Summary

Ipsilateral fractures of the femur, i.e. fractures on the one side of the proximal femur and the femoral shaft, sometimes in combination with fracture of the distal femur, are severe injuries of the skeleton caused in the most cases by a high-energy insult. Until now, approximately 1000 of these very severe injuries have been reported in the literature. Reports on ipsilateral fractures of the femur in children however are rare. This type of injury occurs frequently along with associated injuries or polytraumas. Fractures of the femoral shaft often obscure fractures on the upper level and these must be carefully investigated. A clear radiograph of the femur, preferably in the long format with the hip and knee in both projections, if permitted by the condition of the patient, plays an irreplaceable role in the diagnosis. On the basis of their own experience and the literary data the authors have developed their own classification. They have divided the fractures into five groups and for each group they have specified optiones for treatment and types of implants to be used. They present a group of 44 patients operated on between 1994 and 2004. In 43 cases they used reconstruction nails for internal fixation. The long - term results were evaluated at the minimum interval of 1 year after surgery in 36 patients. 32 patients healed without complications. Severe complications were encountered in 4 cases. The evaluation also included the treatment of fractures in 6 children.
The aim of the article is to present an overview of the current treatment possibilities for ipsilateral fractures of the proximal femur and the femoral shaft.

Souhrn

Ipsilaterální zlomeniny femuru, tj. stejnostranné zlomeniny horního konce a diafýzy femuru, event. ještě v kombinaci se zlomeninou distálního femuru patří mezi závažná poranění skeletu způsobená většinou vysokoenergetickým mechanizmem. Do dnešní doby bylo v literatuře zaznamenáno přibližně 1000 případů těchto velmi závažných poranění. Zprávy o dětských ipsilaterálních zlomeninách femuru jsou v literatuře ojedinělé. Tento typ poranění se často vyskytuje v rámci sdruženého poranění nebo polytraumatu. Zlomenina diafýzy často zastře přítomnost zlomeniny v horní etáži, po které musíme cíleně pátrat. Nezastupitelné místo v diagnostice zaujímá přehledný rentgenový snímek femuru, nejlépe, pokud to stav pacienta dovolí, na dlouhý formát s kyčlí i kolenem v obou projekcích. Na základě vlastních zkušeností a literárních údajů autoři vypracovali vlastní klasifikaci. Zlomeniny rozdělili do pěti typů a ke každému vypracovali možnosti léčby a použití různých typů implantátů.
Autoři předkládají soubor 44 pacientů operovaných v období let 1994-2004. Ve 43 případech použili k osteosyntéze rekonstrukční hřeby. Dlouhodobé výsledky hodnotili minimálně s odstupem 1 roku u 36 nemocných. Bez vážnějších komplikací se zhojilo 32 pacientů z 36 hodnocených. Ve 4 případech se setkali se závažnými komplikacemi. Dále hodnotí ošetření zlomenin u 6 dětských pacientů.
Cílem článku je podat stručný přehled o současných možnostech léčby ipsilaterálních zlomenin horního konce a diafýzy femuru.

Key words / Klíčová slova

Ipsilateral fractures of the proximal fe-mur and the femoral shaft, reconstruction nails, ipsilateral fractures in children and adolescents
Ipsilaterální zlomeniny horního konce a diafýzy femuru, rekonstrukční hřeby, ipsilaterální zlomeniny u dětí a dospívajících

M. Carda, J. Šiller, K. Havlíček, D. Kusý

Traumacentre, The Surgical Dpt. of the General Hospital in Pardubice
The Institute of Medical Studies, The University of Pardubice
Traumatologické centrum, Chirurgická klinika KN Pardubice
Ústav zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Summary

The authors present outcomes of a study of their own collection of 18 patients with rupture of the diaphragm. Blunt injuries predominate in accord with the literature (94 %), in the overhelming majority of cases cause by traffic accidents (78 %). The left side of diaphragm was injured in 78 %, the right in 22 %. Diaphragm injuries was diagnosed late in four cases. One patient failed to seek medical attention immediately after the injury because of minor symptomatology, once diaphragm injury was not detected during urgent surgery and twice it was not picked up on primary X-ray or CT. We can anticipate diaphragm rupture primarily in cases of injury to the left side of the torso in high energy traumas. Typically diaphragm rupture occurs in conjunction with rib fracture, injury to the spleen, left kidney, urinary bladder, pelvic fracture and fracture of the left humerus. Unidentified diaphragm rupture may lead to the risk of injury to prolapsing viscera by not properly indicated thoracic drain, strangulation of the prolapsing viscera and to compression of the intrathoracic organs. The standard treatment consists in laparotomy and suture of the diaphragm, which was used twelve times (67 %) by the authors. Thoracotomy is the prefered method for right sided and old ruptures. The diaphragm-plasty using unresorbable mesh is reserved for old ruptures with defects (in this study used twice).

Souhrn

Autoři předkládají závěry studie vlastního souboru 18 pacientů s rupturou bránice. Ve shodě s literárními údaji převládají tupá poranění (94 %), v naprosté většině u dopravních nehod (78 %). Levá polovina bránice byla poraněna v 78 % případů, pravá ve 22 %. Ve 4 případech (22 %) bylo poranění bránice diagnostikováno opožděně - jedenkrát pro malé subjektivní obtíže pacient nevyhledal bezprostředně po úrazu lékařskou pomoc, jedenkrát nebylo zjištěno při urgentní revizi břicha a dvakrát nebylo rozpoznáno na prvotním RTG a CT vyšetření. Na poranění bránice je třeba myslet především u poranění levé poloviny trupu při úrazu způsobe-ném vysokou energií. Typickými doprovázejícími poraněními jsou zlomeniny žeber, poranění sleziny, levé ledviny, močového měchýře, pánve a zlomeniny levého humeru. Nebezpečí při nerozpoznání ruptury bránice spočívá v riziku poranění prolabovaných břišních orgánů při nesprávně indikované hrudní drenáži, v strangulaci prolabovaných útrob a útlaku nitrohrudních orgánů. Standardem v ošetření je sutura bránice z laparotomie, kterou autoři použili 12x (67 %). Torakotomie je výhodná u pravostranných a zastaralých ruptur. Plastika síťkou je rezervována pro starší ruptury s defektem (v souboru 18 pacientů použita 2x).

Key words / Klíčová slova

Diaphragm rupture, diagnostic, treatment
Ruptura bránice, diagnostika, terapie

A. Spáčil, R. Ditmar, P. Kamínek, M. Pach

Periprotetické fraktury proximálního femuru - část I: rizikové faktory, klasifikace ... 136

A. Spáčil, R. Ditmar, P. Kamínek, M. Pach

Periprotetické fraktury femuru - část II: terapie, prevence, kazuistiky ... 142

B. Vřeský, J. Němeček, L. Petráš

Řešení posttraumatické alopecie expandery ... 148

K. Rupert, V. Veselý, J. Jambura, P. Duras, V. Třeška

Poranění konečníku a análního kanálu ... 152

L. Čech, R. Ditmar, A. Spáčil

Srovnání výsledků artroskopické subakromiální dekomprese s asistencí laseru a dekomprese provedené konvenční technikou ... 156

L. Čech, R. Ditmar, A. Spáčil

Srovnání výsledků laterálního release patelly provedeného s asistencí laseru a release provedeného konvenční technikou ... 160

Zpráva Triennial AOAA Sympozium ... 165

Zprávy z výboru ČSÚCH – září ... 167

Zprávy z výboru ČSÚCH – říjen ... 169

Aleš Spáčil, Rudolf Ditmar, Petr Kamínek, Miroslav Pach

Departement of Orthopaedic Surgery, Faculty Hospital and Medicine Faculty of the Palacky University Olomouc
Ortopedická klinika FN Olomouc

Summary

In this study a sample of 47 patients with periprosthetic fractures of femur was evaluated after implantation of full endoprosthesis of hip joint. In a typical fracture we used Duncan´s classification and procedure for dealing with a single type of break and we compared the results according to Duncan´s algorithm. We evaluated the classification and analysed risk factors for peroperational and postsurgical periprosthetic fractures and estimated the percent in our patient sample. Further we introduced a procedure for resolving postoperational and peroperational periprosthetic fractures of femur as well as look at possibilities of prophylaxis against fractures. For practical evaluation of individual stages of treatment we used the Harris Hip Score.

Souhrn

V našem materiálu jsme hodnotili soubor 47 pacientů s periprotetickou frakturou femuru po implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu. K typizaci zlomenin jsme použili Duncanovu klasifikaci, postupy při řešení jednotlivých typů zlomenin jsme srovnávali podle Duncanova algoritmu. Zhodnotili jsme vývoj klasifikací. Provedli jsme rozbor rizikových faktorů pro vznik peroperační a postoperační periprotetické fraktury a zhodnocení četnosti výskytu u daného souboru pacientů. Dále uvádíme postupy při řešení postoperačních i peroperačních periprotetických fraktur femuru a možnosti profylaxe vzniku zlomenin. K funkčnímu zhodnocení jednotlivých postupů terapie jsme použili hodnocení podle Harris Hip Score.

Key words / Klíčová slova

Total endoprosthesis, periprothetic fracture, therapeutic steps
Totální endoprotéza, periprotetická zlomenina, léčebné postupy

Aleš Spáčil, Rudolf Ditmar, Libor Čech, Miroslav Pach

Departement of Orthopaedic Surgery, Faculty Hospital and Medicine Faculty of the Palacky University Olomouc
Ortopedická klinika FN Olomouc

Summary

The aim of this study was to evaluate the problem of periprosthetic femur fractures and to assess the development of their classification. Second, we analysed risk factors for peroperational and postoperative periprosthetic fractures and determined its frequency in the patient sample. Included is a discussion of the steps we used to treat peroperational and postoperative fractures of femur, prophylaxis against these fractures and functional evaluation of individual approaches using the Harris Hip Score.

Souhrn

Při řešení jednotlivých typů zlomenin a v předoperačním plánovaní jsme vycházeli z Duncanova algoritmu [8], který popisuje možná řešení v závislosti na stabilitě implantátu, kvalitě kostní tkáně a biologickém věku pacienta. Dále popisujeme způsoby řešení, které používáme na Ortopedické klinice FN Olomouc. Možnost prevence vzniku periprotetické zlomeniny vztahujeme k nejčastějším rizikovým faktorům a příčinám vzniku. V závěru uvádíme některé z kazuistik a hodnocení našeho souboru pacientů podle Harris Hip Score.

Key words / Klíčová slova

Treatment, prophylaxis, frequency.
Léčba, prevence, výskyt.

Bronislav Vřeský, Josef Němeček, Ladislav Petráš

Centre of Plastic Surgery and Hand Surgery, University Hospital Ostrava
Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky, FNsP Ostrava

Summary

Widely ranging posttraumatic alopecia, is poorly tolerated by affected persons. Cicatricial bald defects on the scalp cannot be corrected by hair autotransplantation. Gradual excision of scars or extension methods always result in the formation of distention scars and this does not produce good cosmetic results. Where a significant part of skin cover with hair has been preserved, phased surgical procedures can be used with the application of tissue expanders. Even extensive defects in the head area can be covered if sufficient intact hairy skin is obtained.

Souhrn

Posttraumatická alopecie je při velkém rozsahu postiženými špatně snášena. Jizevnaté lysé defekty hlavy jsou prakticky neřešitelné autotransplantací vlasů. Postupné excize jizev či extenční metody vedou vždy k vytvoření distenčních jizev a nepřinášejí dobré kosmetické výsledky. Pokud je zachována významná část kožního krytu s vlasy, lze využít etapového operačního postupu s použitím tkáňových expanderů. Získáním nadbytku intaktní vlasaté kůže je možno vykrýt i rozsáhlé defekty v oblasti hlavy.

Key words / Klíčová slova

Posttraumatic alopecia, tissue expanders, cover of defective head.
Posttraumatická alopecie, tkáňové expandery, krytí defektů hlavy.

Karel Rupert, Vladimír Veselý, Jan Jambura**, Petr Duras*, Vladislav Třeška

Department of Surgery, University Hospital Plzeň
*Radiodiagnostic department, University Hospital Plzeň
**Department of Urology, University Hospital Plzeň
Chirurgická klinika FN Plzeň
*Radiodiagnostická klinika FN Plzeň
**Urologická klinika FN Plzeň

Summary

Introduction: Rectal and anal injuries are not frequent causes of hospitalisation. However, if misdiagnosed, they can have fatal consequences. Patients with suspicion of rectal injury are referred to surgical units and it is a surgeon´s task to provide proper diagnosis and treatment though in many cases interdisciplinary collaboration is required.
Case study: This section describes rectal injury in a 12 year old boy who fell on a sharp branch that penetrated through the rectum and urinary bladder up to the abdominal cavity. After diagnosis carried out with the cooperation of the surgeon and urologist, the patient received a two-phase operation.
Discussion: A precondition for the successful treatment of rectal injury is correct and early diagnosis along with adequate and careful surgical treatment carried out by an experienced team. This section analyses causes of injury and adequate treatment for each cause using, often essential interdisciplinary collaboration.
Conclusion: Generally, rectal injuries require two-phase operations: the first stage comprises careful examination of the abdominal cavity with correction of detected injuries and drainage and the second stage focuses on restoration of gastrointestinal tract integrity.

Souhrn

Úvod: Poranění konečníku a análního kanálu nepatří k častým příčinám hospitalizace a nejsou-li správně diagnostikována a léčena, mohou mít i fatální zakončení. Pacienti s podezřením na poranění konečníku jsou odesíláni na chirurgická pracoviště. Úkolem chirurga je řádná diagnostika a léčba, mnohdy je nutná interdisciplinární spolupráce.
Kazuistika: V této části sdělení je demonstrováno poranění konečníku u 12letého chlapce, který upadl na ostrou větev, jež přes konečník a močový měchýř pronikla až do dutiny břišní. Nemocný byl ošetřen po předchozí diagnostice ve spolupráci chirurga s urologem dvoudobou operací.
Diskuze: Podmínkou úspěšné léčby poranění konečníku je správná a včasná diagnostika společně s adekvátní a pečlivou chirurgickou léčbou zkušeným týmem. Jsou rozebrány příčiny poranění a u jednotlivých příčin i adekvátní léčba. Mnohdy je nezbytná interdisciplinární spolupráce.
Závěr: Při poraněních konečníku jsou nutností zpravidla dvoudobé výkony, kdy v prvé době je především nezbytná kvalitní revize dutiny břišní s korekcí nalezených poranění, drenáží, založení stomie, ve druhé době pak obnovení kontinuity gastrointestinálního traktu.

Key words / Klíčová slova

Rectum injury, diagnostics and treatment.
Poranění konečníku, diagnostika a léčba.

Libor Čech, Rudolf Ditmar, Aleš Spáčil

Department of Orthopaedic Surgery, Faculty Hospital and Medicine Faculty of the Palacky University Olomouc
Klinika ortopedické chirurgie FN Olomouc

Summary

Purpose of the study: The authors performed a comparison study on a group of patients who underwent arthroscopic subacromial decompression (ASD) of both shoulders. One shoulder was operated conventionally with mechanical tools and the other using laser. The aim of the study was to compare the results after surgery and evaluate which method provides better outcomes for the patient.
Material: A group of 40 patients with II. stage of impingement syndrome of both shoulders was investigated. The average age of patients was 52 years. All underwent unsuccesful conservative therapy (which takes minimally 6 months) and none had any associated intraarticular diagnosis.
Methods: All patients were operated under general anesthesia by the first author. Conventional decompression included: bursectomy with shaver, acromioplasty with bone burr, discision of the coracoacromial ligament by punch. Laser assisted decompression included: bursectomy with shaver, acromioplasty with bone burr, discision of the coracoacromial ligament by laser. All laser assisted surgeries were performed with 2.1 mikrom Holmium: YAG laser Sharplan 2040 with power output 2.5W - 40W. No multiple intraarticular procedure was performed at the same time. The results were measured by UCLA shoulder rating scale.
Results: In the laser - treated group satisfactory results increased by 10 % and excellent results increased by 15 %. No poor result was recorded.
Discussion: The use of laser is advantageous in arthroscopic surgery where postoperative bleeding has a substantial influence on satisfactory results. Discision of coracoacromial ligament by laser reduces postoperative bleeding, followed by pain reduction and shortened recovery time. These factors result in better outcomes measured by UCLA shoulder rating scale.
Conclusion: Arthroscopic subacromial decompression with the assistence of 2.1 mikrom Holmium: YAG laser provides more benefits than conventionally performed decompression.

Souhrn

Cíl práce: Autoři provedli srovnávací studii skupiny pacientů, kterým byla provedena artroskopická subakromiální dekomprese (ASD) obou ramenních kloubů. Jeden ramenní kloub byl operován konvenční metodou za pomoci mechanických nástrojů a opačný ramenní kloub s asistencí laseru. Cílem studie bylo srovnat výsledky dosažené oběma typy operací a zjistit, kterou metodou byly dosaženy lepší výsledky.
Soubor pacientů: Byla sledována skupina 40 pacientů s II. stádiem primárního impingement syndromu obou ramenních kloubů. Průměrný věk pacientů byl 52 let. Všichni byli léčeni konzervativně minimálně 6 měsíců a žádný z nich netrpěl jiným intraartikulárním onemocněním ramenních kloubů.
Metody: Všichni pacienti byli operováni v celkové anestézii prvním z autorů studie. Při konvenčně provedené ASD jsme provedli: bursektomii shaverem, akromioplastiku kostní frézou a discisi korakoakromiálního ligamenta punchem.
Při ASD s asistencí laseru jsme provedli: bursektomii shaverem, akromioplastiku kostní frézou a discisi korakoakromiálního ligamenta laserem.
Veškeré operační výkony s asistencí laseru byly provedeny pomocí 2.1 mikrom Holmium: YAG laseru Sharplan 2040 s výkonem 2,5-40 W. Během zákroku nebylo prováděno žádné ošetření jiných nitrokloubních struktur. Výsledky byly hodnoceny podle UCLA shoulder rating scale.
Výsledky: U pacientů s ramenním kloubem ošetřeným s asistencí laseru došlo k nárůstu uspokojivých výsledků o 10 % a počet vynikajících výsledků stoupl o 15 %. Současně jsme u ramenních kloubů ošetřených s asistencí laseru nezaznamenali žádný špatný výsledek.
Diskuze: Použití laseru je nejvýhodnější u těch artroskopických operačních výkonů, kde se na konečném úspěchu výkonu výrazně podílí množství pooperačního krvácení. Discize korakoakromiálního ligamenta laserem pooperační krvácení redukuje. Tím je rovněž redukována bolestivost, a urychlena rekonvalescence. Tyto skutečnosti se následně odrazí v lepším výsledku hodnocení dle UCLA skóre.
Závěr: Artroskopická subakromiální dekomprese provedená s asistencí 2.1 mikrom Holmium: YAG laseru přináší výhody oproti ASD provedené konvenční technikou.

Key words / Klíčová slova

Impingement syndrome, laser, subacromial decompression.
Impingement syndrom, laser, subakromiální dekomprese.

Libor Čech, Rudolf Ditmar, Aleš Spáčil

Department of Orthopaedic Surgery, Faculty Hospital and Medicine Faculty of the Palacky University Olomouc
Klinika ortopedické chirurgie FN Olomouc

Summary

Purpose of the study: The authors performed a comparative study on a group of patients who underwent lateral release of the patella of both knees. One knee was operated conventionally with mechanical tools and the other with laser assisted arthroscopy. The study compares the results after surgeries and evaluates which method provides the better outcome.
Material: A group of 22 patients with femoropatellar disorders of both knees was investigated. The average age of patients was 42 years. All had no associated intraarticular diagnosis.
Methods: All patients were operated under general anesthesia, using standard arthroscopic instruments, shaver, and arthroscopic fluid pump. Laser assisted release: intraarticular performed release using laser. Conventionally performed release: extraarticular performed release using mechanical tools. All laser assisted surgeries were performed with 2.1 um Holmium: YAG laser Sharplan 2040 with power output 2.5W - 40W. No multiple intraarticular procedure was performed at the same time.
Results: In the laser - treated group, the swelling was 30 % lower, pain 40 % lower, the use of crutches shortened by 5 days and the recovery time shortened by 7 days. Aspiration of intraarticular fluid was unnecessary and all patients preferred laser assisted release.
Discussion: Laser assisted release is more soft tissue conserving than mechanical tooles and photothermal effects can effectively decrease postoperative bleeding. These factors contribute to lower swelling and pain, and shorten recovery time.
Conclusion: arthroscopic lateral release of patella with assistance of 2.1 um Holmium: YAG laser provides more benefits than conventionally performed release.

Souhrn

Cíl práce: Autoři provedli srovnávací studii skupiny pacientů, kterým bylo provedeno laterální release patelly obou kolenních kloubů. Jeden kolenní kloub byl operován konvenční metodou mechanickými nástroji extraartikulárně a opačný kolenní kloub artroskopicky s použitím laseru. Práce srovnává výsledky dosažené oběma typy operací a zkoumá, která metoda přináší lepší výsledky.
Soubor pacientů: Byla zkoumána skupina 22 pacientů s femoropatelárními poruchami obou koleních kloubů. Průměrný věk pacientů byl 42 let. Žádný z těchto pacientů netrpěl jiným intraartikulárním onemocněním kolenních kloubů.
Metody: Všichni pacienti byli operováni v celkové anestézii s použitím standardního artroskopického instrumentária, shaveru a artroskopické pumpy. Release s asistencí laseru: intraartikulárně provedené release laserem. Release provedené konvenční technikou: extraartikulárně provedené release pomocí konvenčních mechanických nástrojů. Veškeré operační výkony s asistencí laseru byly provedeny pomocí 2.1 mikrom Holmium: YAG laseru Sharplan 2040 s výkonem 2,5 - 40 W. Během výkonu nebylo provedeno žádné jiné ošetření nitrokloubních struktur.
Výsledky: Pacienti udávali u kloubu ošetřeného s asistencí laseru o 30 % nižší otok, o 40 % nižší bolestivost, doba používání francouzských holí se zkrátila o 5 dní a doba pracovní neschopnosti se zkrátila o 7 dní. V pooperačním období nebyla nutná punkce výpotku. Všichni pacienti by upřednostnili výkon s asistencí laseru.
Diskuze: Laterální release patelly s asistencí laseru je šetrnější k měkkým tkáním kolenního kloubu než release provedené mechanickými nástroji a fototermální efekt laseru efektivně snižuje pooperační krvácení. Tyto faktory přispívají k nižšímu otoku a bolestivosti kloubu v pooperačním období a zkracují dobu rekonvalescence.
Závěr: Laterální release patelly provedené s asistencí 2,1 mikrom Holmium: YAG laseru přináší výhody oproti release provedenému konvenční technikou.

Key words / Klíčová slova

Femoropatellar disorders, laser, lateral release of patella.
Femoropatelární poruchy, laser, laterální release patelly.