Obruba P., Houser J., Mišičko R.

Bilateral Fracture of Proximal Tibia - case report ... 1

Edelmann K.

Use of Exspiratory Positive Airway Pressure Delivered by a Face Mask in Conditions of Traumatological ICU ... 6

Zpráva z 75. AO kurzu v Davosu ... 13

Za prof. MUDr. Milanem Doskočilem, DrSc. ... 23

Nad úmrtím prim. MUDr. Dušana Klusáčka, CSc. ... 249

Zápisy ze schůze výboru ČSÚCH ... 25

Obruba P., Houser J., Mišičko R.

II. chirurgické oddělení - úrazové centrum, Masarykova nemocnice, Ústí n. L.
II. Dept. of Surgery - Trauma centre, Masaryk Hospital, Ústí n. L.

Summary

The hybrid external fixator represents one of possible treatment methods in frac-tures of proximal tibia of the type A2, A3 and C according to AO classification.
Authors present a case report of a patient with injury of proximal tibia bilaterally. An older man was run down by a car and sustained bilateral fracture of both tibias proximally, fracture of the 2nd lumbar vertebra and fracture in the crural area left. After primary treatment in the regional dept. of surgery the patient was transferred to our trauma centre, where immediately after admission the reposition of fractures of proximal tibia bilaterally was performed by mini-osteosynthese with screws according to AO and fixation with external fixators Rohr-Hybrid. Contemporary the osteosynthese of talus was performed, and in six days in the Dept. of Orthopaedics the reposition and fixation of the vertebra with the internal fixator. After stabilisation of his overall status and local finding, the patient underwent rehabilitation on bed. Fixators were removed after three months and patient was rehabilited in ortheses of Sarmiento type enabling walking supported with crutchs. Six months after injury the patient was fully loaded, after 11 months the internal fixation was removed from proximal tibias and talus, internal fixator on the spine was left.
Patient is fully mobile, for his sense of steadiness he walks with stick, mobility of his left knee is limited in flexion to 110°, extension without limitation, the mobility right is full. The internal fixator on the spine was left.

Souhrn

Jednou z možností řešení zlomenin proximální tibie typů A2, A3 a C dle AO kla-sifikace je hybridní zevní fixátor.
Autoři prezentují kazuistiku pacienta s poraněním proximálních bérců oboustranně. Starší muž byl sražen automobilem a utrpěl zlomeninu obou bérců proximálně, zlomeninu druhého bederního obratle a zlomeninu v oblasti hlezna vlevo.
Po primárním ošetření na spádovém chirurgickém oddělení byl přeložen na pracoviště autorů, kde byla bezprostředně po přijetí provedena repozice zlomenin proximální tibie oboustranně s miniosteosyntézou šrouby dle AO a fixace zevními fixátory Rohr-Hybrid. Současně byla provedena osteosyntéza hlezna, za šest dní na ortopedickém oddělení repozice a fixace obratle vnitřním fixátorem.
Po stabilizaci celkového stavu a lokálního nálezu pacient na lůžku rehabilitoval za hospitalizace ve spádu. Fixátory byly sejmuty po třech měsících a pacient byl reha-bilitován v ortézách Sarmientova typu umožňujících chůzi s oporou berlemi. Šest měsíců od úrazu pacient v plné zátěži, po 11 měsících odstraněna vnitřní fixace z proximálních tibií a hlezna, vnitřní fixátor na páteři ponechán. Pacient plně mobilní, pro pocit jistoty nosí hůl, hybnost levého kolena omezena ve flexi na 110 stupňů, extenze bez omezení, vpravo hybnost plná. Vnitřní fixátor na páteři ponechán.

Key words / Klíčová slova

fracture of proximal tibia, hybrid external fixator
zlomenina proximální tibie, hybridní zevní fixátor

Edelmann K.

II. Dept. of Surgery - Trauma centre, Masaryk Hospital, Ústí n. L.
II. chirurgické oddělení - úrazové centrum, Masarykova nemocnice, Ústí n. L.

Summary

Author analyse his own experience in the treatment of hypoxemic acute respiratory insuffitiency in conditions intensive care unit (ICU) of trauma department. There is used positive end exspiratory pre-ssure delivered by a face mask in the belief that it may reduce the need for intubation and mechanical ventilation. In the period of 1998 - 2001 were treated 301 (1998), 257 (1999), 321 (2000) and 377 (2001) patients in this ICU. Hypoxemic acute respiratory insufficiency had 4,7 % (1998), 8,6 % (1999), 8,4 % (2000) resp. 5,9 % (2001) of patients. The year 2000 is especially analysed with regard to begin of use of this noninvasive ventilation (NIV). Applying NIV in hypoxemic acute respiratory insuffitiency is still very inconsistent and unclosed thema. In our group of patients with acute lung injury (ALI) by applying only oxygenotherapy with exspiratory positive airway pressure were 8 (39 %) in 2000 and 9 (40 %) in 2001 patients treated sufficiently without intubation only with mask. But this problem need more great randomized studies with significant higher number of patients.

Souhrn

Autor analyzuje vlastní zkušenosti s léčbou akutní respirační hypoxemické insufi-cience v podmínkách traumatologické jednotky intenzivní péče (JIP). Užívá pozitivní výdechový přetlak (PEEP) s předpokladem, že toto sníží počet nutných intubací a ven-tilací. Za období 1998 - 2001 bylo na této JIP léčeno 301 (1998), 257 (1999), 321 (2000) a 377 (2001) pacientů.
Akutní hypoxemické respirační selhání vzniklo u 4,7 % (1998), 8,6 % (1999), 8,4 % (2000), resp. 5,9 % (2001). Rok 2000 je zvlášť analyzován s ohledem na zahájení užívání této neinvazivní ventilace (NIV).
Užívání NIV u akutního hypoxemického respiračního selhávání je stále velmi rozpo-ruplné a neuzavřené téma. V naší skupině pacientů s lehčím stupněm akutního respirač-ního selhávání - acute lung injury (ALI) byla aplikace pouze oxygenoterapie s pozi-tivním výdechovým přetlakem maskou dostatečná u 8 (39 %) v roce 2000 a u 9 (40 %) pacientů v roce 2001 bez nutnosti intubace. Problém však vyžaduje velké randomi-zované studie se signifikantně větším množstvím pacientů.

Key words / Klíčová slova

noninvasive ventilation, EPAP
neinvazivní ventilace, EPAP

Hart R., Buček P., Višňa P., Kočiš J.

Rockwood´s procedure For neglected acromioclavicular dislocation ... 1

Slodička R., Petriščák Š.

Scaphoid or navicular - a contribution to the carpal terminology ... 8

Doskočil J.

Our experiences with the treatment of pertrochanteric fractures with using of dhs ... 13

Frišman E., Lengyel P., Babík J.

Patient with polytruama - case report ... 21

Janeček M., Hart R.: European Hip Society 2002 Domestic Meeting

Hart R., Buček P., Višňa P., Kočiš J.

Traumatological Hospital Brno
Úrazová nemocnice v Brně

Summary

Dislocation of the acromioclavicular joint is not a rare injury of the shoulder girdle. Surgical anatomy of the joint is complex. The treatment of complete dislocation remains still controversial. Chronic, symptomatic acromioclavicular dislocation has not been extensively discusses in the literature. The purpose of this article is to remind surgeons of Rockwood´s coracoacromial ligament transfer.
Authors report on 7 males (mean age 36 years) with chronic acromioclavicular type III dislocations operated in 2001. The average time from injury to the reconstruction was 26 months.
In all cases, the AC-joint healed in a reduced position and good stability was achieved. No significant complications were recorded. Coracoclavicular ossifications has been observed in three cases without functional affliction.
In type III of chronic, unreduced acromioclavicular dislocation, the coracoclavicular ligaments should be anatomicaly reconstructed. Rockwooďs transfer of the coraco-acromial ligament from the acromion to the clavicle while the clavicle is held reduced by a Bosworth screw seems to be sufficient procedure.

Souhrn

Luxace akromioklavikulárního kloubu je relativně časté poranění ramenního pletence. Jednou z možných příčin nejasností při léčbě může být poměrně složitá anatomická struktura kloubu. Inveterovaná symptomatická akromioklavikulární luxace je v odborné literatuře zmiňována pouze raritně. Cílem předkládaného článku je připomenout odborné veřejnosti Rockwoodovu stabilizační plastiku laterálního konce klíční kosti.
Autoři uvádějí soubor sedmi pacientů - mužů (průměrný věk 36 let) s inveterovanou akromioklavikulární luxací, operovaných v roce 2001. Průměrná doba od primárního poranění do rekonstrukčního výkonu byla 26 měsíců.
Ve všech případech bylo operací dosaženo stabilní fixace klíční kosti. Nebyly zaznamenány žádné významnější komplikace. V prostoru mezi klíční kostí a processus coracoideus byly u tří případů pozorovány heterotopické osifikace, bez vlivu na funkci.
U inveterované a symptomatické akromioklavikulární luxace 3. typu by měly být rekonstruovány korakoklavikulární vazy. Velmi dobré výsledky poskytuje Rockwoodova transpozice lig. coracoacromiale z akromia na klíční kost, fixovaná dočasně Bosworthovým šroubem.

Key words / Klíčová slova

chronic acromioclavicular dislocation, Rockwooďs procedure
inveterovaná akromioklavikulární luxace, Rockwoodova operace

Slodička R. (1), Petriščák Š. (2)

(1) Dept. of Hand Surgery, Micro- and Reconstruction Surgery, Clinic of Traumatology, Hand Surgery and Reconstruction Surgery, Clinic Rosenheim, Germany
(2) Clinic of Orthopaedics and Traumatology, University Hospital Martin, Jesenius Faculty of Medicine, Martin
(1) Oddelenie chirurgie ruky, mikro - a replantačnej chirurgie, Klinika úrazovej chirurgie, chirurgie ruky a rekonštrukčnej chirurgie, Klinikum Rosenheim, SRN
(2) Ortopedicko - traumatologická klinika, Martinská fakultná nemocnica, Jeseniova LF, Martin

Summary

The variabilty of terms of carpal bones leads to inaccuracy and confusions in the diagnosis and therapy of carpal traumatology. The paper reviews the history of carpal bones terminology goal - directed to the acceptation of international terminology.

Souhrn

Rozmanitost pomenovaní karpálnych kostí vedie k nepresnostiam a zámenám pri diagnostike a terapii karpálnej traumatológie. V článku je podaný prehlad histórie pomenovaní karpálnych kostí s cielom etablovania medzinárodnej terminológie karpu.

Key words / Klíčová slova

carpus, terminology
karpus, terminológia

Doskočil J.

Department of Surgery of Hospital Vysoké Mýto
Chirurgické oddělení Nemocnice Vysoké Mýto

Summary

Authors describe their practical expe-rience in the application of osteosynthesis DHS during treatment of pertrochanteric fractures. This publication tries to bring out our methodology in which we stress the accurate putting of the screw which is different in stable and unstable pertrochanteric fractures.

Souhrn

Obsahem práce jsou praktické zkuše-nosti a poznatky při používání osteosyntézy DHS při léčbě pertrochanterických zlomenin. Práce se snaží ukázat námi používanou metodiku, kde je kladen důraz na správné zavedení šroubu, které je rozdílné u stabilních a nestabilních pertrochanterických zlomenin.

Key words / Klíčová slova

pertrochanteric fractures, DHS fixation
pertrochanterické zlomeniny, osteosyntéza DHS

Frišman E., Lengyel P., Babík J.

Clinic of burns and reconstructive surgery VSŽ Hospital Ltd., Košice - Šaca
Klinika popálenín a rekonštrukčnej chirurgie VSŽ Nemocnica a.s., Košice - Šaca

Summary

The case report informs about 21 year old patient with severe burn injury and fracture of thoracic spine. They emphasize the importance of early and exact diagnosis of injuries and other systems as well.

Souhrn

Autori vo svojej kazuistike referujú o 21ročnom pacientovi, ktorý utrpel ťažké popáleniny so zlomeninami hrudných stavcov. Zdôrazňujú dôležitosť včasnej a správnej diagnostiky úrazov aj iných systémov.

Key words / Klíčová slova

burns, polytrauma
popáleniny, polytrauma

Pustelník K., Pleva L., Moslerová K.

Ekonomika a financování úrazové chirurgie ... 1

Počepcov I., Dědek T., Žvák I., Trlica J., Folvarský J., Zahradníček J.

Fractures of tibial plateau - conventional versus arthroscopically assisted reposition and osteosynthese ... 5

Hart R., Janeček M., Buček P.

Our approach the medial osteoarhritis of the knee high tibial osteotomy modified technique ... 27

Doc. MUDr. Kamil Typovský, CSc. ... 35

Zápisy ze schůze výboru ČSÚCH ... 37

Výroční zpráva ČSÚCH 2001 ... 40

Počepcov I., Dědek T., Žvák I., Trlica J., Folvarský J., Zahradníček J.

Trauma Centre, University Hospital Hradec Králové
Traumatologické centrum FN v HK

Summary

Since January the 1th, 1993 to February the 28th, 1999 there were treated 51 patients with 52 closed tibial platform fractures using arthroscopically assisted ostesynthesis for treatment (group I), and 29 patients with 30 closed tibial platform fractures using conventional access for reduction through the knee arthrotomy or fluoroscopically controlled reduction with osteosynthesis (group II). Statistical analysis proved correspondence of both I and II groups characteristics. Significant difference when assessing arthroscopically asissted osteosynthesis (group I) was proved in diagnostics of ACL, in type and duration of postoperative immobilization, in duration of antibiotics provision, in difference of postoperative wound complications, in limitation of knee extension, and thigh muscles hypotrophy. Significant difference of postoperative results between type B and C of AO/ASIF classification of arthroscopically assisted osteosynthesis of tibial platform fractures has not been proved. On the base of our study results we agree with following opinions of other authors. Arthroscopically assisted osteosynthesis offers: a) better control of fracture reduc-tion, especially in dorsal part of knee, b) better diagnostics and treatment of in-traarticular soft tissue damage, c) better irrigation of the knee joint and removal of loose particles of bone and cartilage, d) careful access to skin and soft tissue during surgery, e) better cosmetic result, and f) lower morbidity. But this method keeps some disadvantages: a) it requires unique equipment, as well as b) experienced surgeon - arthroscopist, and c) some of these fractures are not suitable for treatment by this method. This study gives following answers: arthroscopically assisted osteosynthesis offers: 1) better benefit for diagnostics of ACL damage, 2) lower morbidity, and enables 3) surgical performances in type C fractures of AO/ASIF classification with the same outcomes as in type B ones.

Souhrn

V období od 1. ledna 1993 do 28. února 1999 jsme pomocí artroskopicky asistované osteosyntézy ošetřili celkem 51 pacientů s 52 zlomeninami tibiálního plateau (skupina I) a za použití buď konvenční artrotomie nebo nepřímou repozicí za použití C - ramena 29 pacientů se 30 zlomeninami (skupina II. Statistická analýza prokázala shodu obou souborů ve všech ukazatelích. Tam, kde byla použita artroskopicky asistovaná osteosyntéza (skupina I), byl prokázán statisticky významný rozdíl v průkazu poškození LCA, v druhu a délce pooperačního znehybnění končetiny, v délce podávání antibiotik, ve výskytu pooperačních komplikací, v omezení hyb-nosti kolena v natažení, a v hypotrofii svalstva stehna. Naopak nebyl shledán statisticky významný rozdíl ve výsledku léčení mezi skupinou B a C klasifikace AO ze skupiny I, tj. za artroskopické asistence operovaných zlomenin tibiálního plateau. Na základě výsledků získaných touto prací podporujeme následující názory některých autorů, že artroskopicky asistovaná osteo-syntéza umožňuje a) lepší kontrolu repozice zlomeniny tibiálního plateau, zejména v zadní části kolenní štěrbiny, b) lepší diagnostiku i ošetření poškozených měkkých nitrokloubních struktur, c) lepší výplach kloubní dutiny a odstranění volných úlomků chrupavky i kosti, d) šetrnější přístup ke kůži a měkkým tkáním v průběhu operace, e) lepší kosmetický efekt a f) nižší morbiditu. Tato metoda však má i své nevýhody, a to: a) vyžaduje speciální a drahé vybavení - artroskopickou sestavu, jakož i b) zkušeného chirurga - artroskopistu, a c) ne všechny zlomeniny lze touto metodou ošetřit. Tato práce prokázala, že artroskopicky asistovaná osteosyntéza zlomenin tibiálního plateau: 1) je přínosem pro diagnostiku poškození LCA, 2) má nižší morbiditu a 3) umožňuje ošetření zlomenin typu C podle klasifikace AO se stejnými funkčními výsledky jako u typu B těchto zlomenin.

Key words / Klíčová slova

fracture, tibial platform, arthroscopy
zlomenina, tibiální plateau, artroskopie

Hart R., Janeček M., Buček P.

Traumatological Hospital Brno
Úrazová nemocnice Brno

Summary

Authors present the results of their own technique of the high tibial osteotomy in treatment of medial osteoarthritis.
20 patients with a mean age of 57 years were operated between 2000 and 2001. The average follow-up was 20 months. Arthroscopy precedes every osteotomy. The operation was performed from 6 cm long anterolateral approach. The long plaster fixation was applied for 2 weeks.
Before the osteotomy, the mean anatomic tibiofemoral angle was 188,1°. The mean mechanic medial proximal tibial angle was (mMPTA) 79,5°. The narrowing of the medial joint space was present in 18 cases. All pacients suffered from medial joint pain during walking. The osteotomy healed in all cases. In time of the follow-up control, the mean anatomic tibiofemoral angle was 173,7°. The mean mechanic medial proximal tibial angle was 92,6°. The medial joint space widened in 12 patients. Range of motion remained after the operation. The pain relieve was present in all patients.

Souhrn

Autoři předkládají výsledky vlastní tech-niky vysoké tibiální osteotomie v léčbě artrózy mediálního kompartmentu kolenního kloubu.
Od května 2000 do července 2001 bylo operováno 20 pacientů s postižením mediálního kompartmentu kolenního kloubu. Jednalo se o 11 mužů a 9 žen v průměrném věku 57 let. Průměrná doba sledování byla 20 měsíců. Osteotomii předcházela vždy art-roskopie. Operace byla provedena z 6 centi-metrů dlouhého, anterolaterálního řezu. Po operaci byla přiložena sádrová fixace od kotníků po tříslo.
Před osteotomií byl průměrný anato-mický femorotibiální úhel 188,1°.
Průměrná hodnota mechanického mediálního proximálního tibiálního úhlu (mMPTA) byla 79,5°. U 18 pacientů bylo patrné zúžení mediální kloubní štěrbiny. Všichni pacienti si stěžovali před operací na bolesti mediálního oddílu kloubu při zatížení a 6 z nich mělo bolesti i večer a v noci v klidu. Ve všech případech došlo primárně ke zhojení osteotomie. V době poslední kontroly byl průměrný anatomický femorotibiální úhel 173,7°. Průměrná hodnota mMPTA byla 92,6°. K rozevření mediální kloubní štěrbiny došlo u 12 pacientů. Rozsah pohybu zůstal zachován. Ve všech případech nastala subjektivní úleva.

Key words / Klíčová slova

knee, medial osteoarthritis, high tibial osteotomy
gonartróza, mediální kompartment, vysoká valgizační tibiální osteotomie

Rozum K., Pleva L., Kovář L., Podešva R.

Modelling of the Biomechanics of External Fixators for Healing Fractures ... 1

Pleva L., Rozum K., Kopáček I., Podešva R.

Treatment of Fractures Using the External Fixation - Biomechanical Measurement ... 7

Bartoníček J., Douša P., Skála-Rosenbaum J., Košťál R.

Trochanteric Fractures - Current Concepts Review ... 13

Morochovič R., Kitka M.

Childrenś Abdominal Trauma Caused by Bicycle Handlebar Impact ... 25

Slodička R., Masár J., Petriščák Š.

New Trends in the Therapy of Scaphoid Fractures ... 29

Vřeský B.

Deformities of the Nose I - Deviations ... 39

Vřeský B., Chmelová J.

Posttraumatic Nose Deformities II - Saddle Nose ... 44

Zápis ze schůze výboru ČSÚCH - říjen ... 48

Rozum K., *Pleva L., Kovář L., Podešva R.

VŠB - Technical University of Ostrava
*Trauma Centre University Hospital Ostrava
Vysoká škola báňská - Technická Univerzita Ostrava
*Traumatologické centrum Fakultní nemocnice s pol. Ostrava

Summary

Department of production machines and desing on faculty of mechanical en-gineering VŠB - TU Ostrava collaborates at development of external fixators for treatment of open unstable fractures with Trauma Centre of the Faculty Hospital in Ostrava - Poruba. A number of different types of external fixators for treatment of unstable fractures in the crus area are used in our country and in foreing countries. In the last years experimental biomechanics measuring on fixator which was developed in collaboration with Trauma Centre namely on circular type MCD was made. Department also deals with modelling of biomechanics of this fixator by means of computer techniques. Comparison of results reached experimentally and by means of computer software ANSYS is presented at that contribution.

Souhrn

Katedra výrobních strojů a konstruování Fakulty strojní VŠB (TU VŠB) Ostrava spolupracuje na vývoji zevních fixátorů k léčení otevřených nestabilních zlomenin s Traumatologickým centrem FNsP Ostrava již více jak 20 let. Různé typy zevních fixátorů se používají k léčení nestabilních zlomenin u nás i v cizině.
V posledních letech byla ve spolupráci obou pracovišť provedena experimentální biomechanická měření na fixátorech především kruhového typu MCD (modifikovaný kompresně-distrakční aparát), které na těchto pracovištích byly vyvinuty.
Katedra výrobních strojů a konstruování Fakulty strojní VŠB Ostrava dále rozšířila biomechanická měření o počítačové možnosti modelování biomechaniky v experimentu, s návazností na počítačový software ANSYS, který autoři prezentují ve svém sdělení.

Key words / Klíčová slova

unstable fractures, external fixator, biomechanics, modelling, SW ANSYS
otevřené nestabilní zlomeniny, zevní fixátor, biomechanická měření, modelování a SW ANSYS

Pleva L., *Rozum K., Kopáček I., *Podešva R.

Trauma Centre University Hospital Ostrava
*VŠB - Technical University Ostrava
Traumatologické centrum FNsP Ostrava
*Vysoká škola báňská, Technická Univerzita Ostrava

Summary

Treatment of open intraarticular fractures using the external fixators often results in joint contractures and limited mobility of the extremity. The authors have designed and constructed an apparatus allowing for early movement of the joint fixed by means of the external fixator without any danger of fracture redislocation, and the computer-controlled system for the scope and strength of the extremity movement.

Souhrn

Léčení otevřených intraartikulárních zlomenin zevními fixátory má často za následek kloubní kontraktury s omezením hybnosti končetiny. Autoři navrhli a zkonstruovali přístroj umožňující včasný pohyb kloubu fixovaného zevním fixátorem, bez nebezpečí redislokace zlomeniny, s počítačem řízeným systémem naprogramování rozsahu a síly pohybu končetiny.

Key words / Klíčová slova

external fixator, moveable external fixator, open fractures, joint biome-chanics
zevní fixátor, pohyblivý zevní fixátor, otevřené zlomeniny, biomechanika kloubů

Bartoníček J., Douša P., Skála-Rosenbaum J., Košťál R.

Orthopaedic Department of 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague
Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha-Vinohrady

Summary

Trochanteric fractures may be divided into two basic groups - pertrochanteric (31A1+2) and intertrochanteric (31A3, high subtrochanteric) and each of them further into stable and unstable ones. With the exception of fractures in case of osteoarthritis, the method of choice is internal fixation. The choice of the implant and a suitable surgical technique must be based on the biomechanical assessment of the fracture including the quality of bone. Stable fractures do not pose any significant therapeutic problem, however, it is often difficult to distinguish them from the un-stable ones. There exist two types of instability - varus and medial. Both these complications may be prevented in most cases by a correct surgical technique. In pertrochanteric unstable fractures the method of choice is DHS or PFN. The application of DHS, however, requires 140° valgus reduction and, if need be, combination with a trochanteric plate pre-venting medial instability. PFN does not require such a great valgus reduction as the stem of the nail substitutes the Adams´s arch. In intertrochanteric unstable fractures the method of choice is a intramedullary nail.
However, in distal locking it is necesary to prevent distraction between the trochanteric massif and the femoral shaft. The most frequent complication is varus failure of the internal fixation. All this can be satisfactorily addressed by intertrochanteric valgus osteotomy.

Souhrn

Trochanterické zlomeniny lze dělit na dvě základní skupiny - pertrochanterické (31A1+2) a intertrochanterické (31A3, vysoké subtrochanterické), každou z nich pak na stabilní a nestabilní. S výjimkou zlomenin při artróze je metodou volby osteosyntéza. Výběr implantátu a vhodné operační techniky musí vycházet z biomechanického zhodnocení zlomeniny včetně kvality kosti. Stabilní zlomeniny nepředstavují tera-peutický problém, bývá však obtížné rozlišit je od nestabilních. Existují dva typy nestability - varizace a medializace. Oběma komplikacím lze ve většině případů zabránit správnou operační technikou. U pertrochanterických nestabilních zlomenin je metodou volby DHS nebo PFN. U DHS je však nutná repozice 140° do valgozity a event. doplnění trochanterickou dlahou bránící medializaci. Při použití PFN nemusí být valgizace tak velká, neboť dřík hřebu nahrazuje Adamsův oblouk. U intertro-chanterických nestabilních zlomenin je metodou volby nitrodřeňový hřeb. Při distálním zajištění však nesmí vzniknout distrakce mezi trochanterickým masivem a diafýzou femuru. Nejčastější komplikací bývá varózní selhání osteosyntézy. To lze velmi dobře řešit intertochanterickou valgizační osteotomií.

Key words / Klíčová slova

proximal femur, trochanteric fractures, internal fixation
proximální femur, trochanterické zlomeniny, osteosyntéza

Morochovič R, Kitka M.

Department of Trauma Surgery, Medical Faculty of P. J. Šafarik University
Klinika úrazovej chirurgie, LF UPJŠ, Rastislavova 43, Košice

Summary

Handlebar injuries are dangerous and potentially they may hide major intraab-dominal lesion. In our study we have evaluated a group of 15 children treated in our department with history of handlebar injury. A major intraabdominal trauma has occurred in 7 of 15 patients and three had to be operated on. From literature survey and our experience it seems to be convenient to hospitalize each child with history of handlebar injury until there is ruled out major intraabdominal trauma.

Souhrn

Poranenia pádom na riaditka bicykla sú závažnými poraneniami, potenciálne skrý-vajúcimi závažné vnútrobrušné poranenia. V našej práci sme zhodnotili súbor 15 detí hospitalizovaných na našom pracovisku s anamnézou pádu na riaditka bicykla a s poranením brucha. Z tohto súboru sa u 7 vyskytlo závažné vnútrobrušné poranenie a 3 vyžadovali operačnú liečbu. Z prehľadu literatúry a našich skúseností sa zdá vhodným deti po páde z bicykla a narazením na riaditka hospitalizovať až do vylúčenia vnútrobrušnej traumy.

Key words / Klíčová slova

children's blunt abdominal trauma, handlebar injuries
detské brušné poranenie, poranenie spôsobené riadítkom bicykla

Slodička R., *Masár J., *Petriščák Š.

Hand and Microsurgery Division, Dept. of Trauma, Hand and Reconstructive Surgery, Klinikum Rosenheinm, Pettenkofer 10, 83022 Rosenheim, Germany
*Dept. of Orthopaedics and Traumatology, Jesenius Medical Faculty, University Hospital Martin, Kollárova 2, 036 59 Martin, Slovakia
Oddelenie chirurgie ruky, mikro- a replantačnej chirurgie, Klinika úrazovej chirurgie, chirurgie ruky a rekonštrukčnej chirurgie, Klinikum Rosenheim, Pettenkofer Str. 10, 83022 Rosenheim, BRD
*Ortopedicko - traumatologická klinika Jeseniovej Lekárskej fakulty a Martinskej fakultnej nemocnice, Kollárova 2, 036 59 Martin, Slovensko

Summary

The operative treatment of scaphoid fracture is a standard procedure. Disad-vantages of non - operative treatment, especially the duration of immobilisation together with negative social effect make the indication to operative treatment easier, even if suitable fracture can be treated percutaneously.
The autors present a group of 25 patients together with a diagnostic schema, operative technique and treatment results.

Souhrn

Operatívna liečba fraktúr scaphoidea je štandartizovaným liečebným postupom. Nevýhody konzervatívnej liečby, najmä jej dĺžka spolu s negatívnym sociálnym dopa-dom favorizujú fraktúry k operačnej liečbe, ktorá pri vhodnej forme zlomeniny je prevádzaná perkutánnym spôsobom. V súbore 25 pacientov podávajú autori popis diagnostiky, operačnej techniky a vý-sledky liečby.

Key words / Klíčová slova

scaphoid, operative treatment, percutanneous osteosynthesis, Herbert screw
os scaphoideum, operatívna liečba, perkutánna osteosyntéza, Herbertova skrutka

Vřeský B.

Plastic and Hand Surgery Centre Ostrava
Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky FNsP Ostrava

Summary

Deviation deformities of the nose are caused mostly by a trauma, often associated with craniocerebral injury, that is considered to be the priority in the therapy. When primary treatment was not performed, nose trauma is treated in following time. Deformities of deviation type are solved by complex septorhinoplasty.

Souhrn

Deviační deformity nosu jsou způso-beny převážně traumaty, často sdruženými s poraněním kraniocerebrálním, které má v terapii prioritní postavení. Trauma nosu zůstává, pokud není provedeno primární ošetření, k léčení v následné době. Deformace deviačního typu jsou řešeny komplexní septorinoplastikou.

Key words / Klíčová slova

posttraumatic nose deformities of deviation type, complex septorhinoplasty
poúrazové deformity nosu deviačního typu, komplexní septorinoplastika

Vřeský B., *Chmelová J.

Plastic and Hand Centre Ostrava
*Department of Radiodiagnosis Ostrava
Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky FNsP Ostrava
*Ústav radiodiagnostický FNsP Ostrava

Summary

Saddle nose deformity causes in pa-tients not only breath problems for collapsing nose wings and narrowed vents, but also loads them markedly by psychic stress for dissatisfaction "with their own nose". This deformity is caused most frequently by a trauma or by resection of the septum for its posttraumatic deviation. Our surgical solution is based on reconstruction of the nose top by augmentation with modified L bone graft.

Souhrn

Sedlovitá deformita nosu přináší pos-tiženým nejen dechové potíže pro kolabující nosní křídla a zúžení průduchů, ale výrazně zatěžuje i psychickým stresem pro nespokojenost s "vlastním nosem". Nejčas-těji je tato deformita způsobena traumatem, či resekcí septa pro jeho posttrau-matickou deviaci. Naše operační řešení spočívá v rekonstrukci stropu nosu augmentací kostním modifikovaným L štěpem.

Key words / Klíčová slova

posttraumatic saddle nose deformity, autologous flexible L bone graft
poúrazová sedlovitá deformita nosu, autologní flexibilní L kostní štěp